Stránka 1 z 1

Alpské radovánky | Unterwössen 2016

Napsal: pát kvě 13, 2016 4:38 pm
od Ados
DEN 0 - příjezd
6.5.2016
V průběhu dne jsme se s Pavlem a Lotharem postupně vydávali na cestu. Já vyrážel poslední, asi kolem 15. hodiny, po dohnání deficitu po noční. Že to v pátek nebyl nejvhodnější čas mi potvrdily kolony aut směrem z Brna. Cesta probíhala během nádhernýho počasí, takže jsem musel jet se sklopeným stínítkem, abych vůbec neviděl na ty nádherný kumuly.
Obrázek
Obrázek

K večeru jsem z rakouské A1 sledoval jak všechny kumuly už umírají, ale jen nad něčím kdesi vzadu si tihle huňatí beránci stále užívaly svého bujného života, místy až bouřkového. To něco kdesi vzadu už byly Alpy. Dokonce se přede mě na dálnici připojil nějaký rakouský flieger s přívěsem. Jel pomaleji, tak jsem se ho jal předjíždět. Na jeho úrovni jsem na pozdrav vytroubil morseovkou "Heil segelflieger!", ale asi mi nerozuměl, protože se na mě jen rychle podíval a uhnul skoro až do odstavnýho pruhu. Asi se tady tak nezdraví. :?:
Obrázek
Obrázek

Chvíli před 22. hodinou jsem zdárně projel německou kontrolou proti imigrantům na hraničním přechodu Reichenhall, a Pavel s Lotharem mi vyrazili naproti. Sjel jsem z dálnice do temnoty, a říkal jsem si, do jaké díry to jedu a jak to tam najdu? Pak jsem ale na kruhovém objezdu mezi značkami München a Salzburg viděl nejvýraznější dopravní značku s nápisem "DEUTSCHE ALPEN SEGELFLUGSCHULE UNTERWÖSSEN". Tak jsem pochopil, že to asi opravdu nebude žádná opuštěná SLZ plocha. Cesta na letiště byla výborně značená už několik vesnic předem, až jsem uviděl čekat Pavla a Lothara na začátku Unterwössenu u obřího plachtařského znaku DASSU, což je zkratka již zmíněného názvu organizace, která nás má naučit lítat v Alpách. Znak byl ještě výraznější než cedule Unterwössenu samotného, a kus za ním následovala veliká cedule s obrázkem místních hor a nápisem "Willkommen im flugregion Unterwössen/Oberwössen!" Tak tady se asi fakt sakra hodně lítá, říkal jsem si. :mysli:

Dorazili jsme na letiště, Pavel otevřel závoru, a Lothar mě jako follow me car dovedl na plac mezi minimálně dvě desítky tranďáků. Na místě vedle Pavlovýho tranďáku byla ale docela vlna, a mě se nezdálo, že by to tranďák zvládl. Ostatní říkali, že to je v pohodě, tak jsem to zkusil a.. a tranďák se opravdu zadkem začal drhnout o trávu, takže to nešlo ani tam, ani tam. Že tím pádem nešel ani odpřáhnout nemusím zdůrazňovat. Nebudu popisovat, jak jsme se v noci bavili řešením této vtipné patové situace, jen dodám, že nedošlo ke zranění žádného zvířete ani tranďáku a budu radši pokračovat dál. :norek:
Obrázek
Obrázek



DEN 1 - Kdo si počká, ten se dočká
7.5.2016
Ráno jsem při pohledu z okna konečně uviděl v jaké krajině jsem se to ocitl. Nádhera... Ptáci zpívají, modrá obloha, čerstvý horský vzduch... :sunny:
Obrázek
Na letišti jsme se museli ze všeho nejdřív zaregistrovat v kanceláři. V hlavní budově byla recepce, kde se nás ujala jedna paní. Po vyplnění našeho náletu (děleného na starty, hodiny, navijáky, aerovleky, a hodiny "v horách") a ověření platnosti dokumentů naších i od letadel jsme dostali kartičku s naším "zákaznickým číslem", které slouží k nahlášení "afisákovi", který vede elektronický šmírák ze kterého se pak provádí vyučtování právě podle čísla pilota. Zezadu kartičky byl seznam úkonů před letem. Docela jsem byl překvapen, že všichni piloti na navijáku (pravděpodobně ve výcviku) četli všechny úkony z kartičky. Vypadalo to, že kdyby si tu kartičku zapomněli doma, tak snad vůbec neví co mají dělat. :twisted:
Obrázek

Bylo asi 8:00 a stali jsme svědky ranního vytahování letadel před briefingem. To byl trošku jinej šrumec než u nás. Už tou dobou bylo na aerovlekovém startu asi 30 brusů na "crosscountry", čili ti, kdo šli na přelet. Pomohli jsme otevřít hangár a vytahovali jsme pět ASK-13 a osm K-8 (plnili funkci našeho Bergfalke - výcvik na navijáku). Některý vypadaly normálně, ale pak najednou jedno zelený s postavičkama z Asterixe a Obelixe, jiný bílý s jinýma postavičkama, a dokonce jedno růžovoučký s růžovým panterem na směrovce, a tak dále. Všechny letadla se po letišti transportovali zásadně pomocí pětice Mollexů, což jsou golfové vozítka s lanem a řidičem, který má na práci jen transporty. Na všechno tu měli striktní standardní postupy. Občas to docela kolidovalo se zdravým rozumem, ale k tomu se ještě vrátím.
Všechny tyto letadla šli na naviják. Poprvé v životě jsem na navijáku viděl grid 8 letadel. :shock: Zbytek se zatím dal stranou.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek

Za zmínku taky stojí systém odvozu "kullerů", nebo-li ocasních koleček (tail dolly). Sundáte je z letadel na startu (ať už navijákovým nebo aerovlekovým) a necháte je ležet u cedule "KULLER HIER". Vždy když okolo jede Mollex, kullery naloží a odveze je na určené místo u jednoho z hangárů vedle pojezdovky. Takže když přistanete během dne, Mollex který pro vás jede po cestě naloží váš kuller u hangáru. Když přistanete až večer, tak máte kuller opět po ruce. Takže se pro přípravky nemusíte vracet zpátky na start jako u nás. :idea:
Obrázek

Interaktivní 360° pohled na letiště: https://goo.gl/maps/UYrdeu1kMeA2
Vyfotil jsem sférickou fotku pro lepší představu, jak celý letiště vypadalo. Zásadní je blízkost hory Hang na jihu, která slouží pro celodenní svahování.

Bylo nám řečeno, že napřed musíme pomáhat na navijáku, ať přiložíme ruku k dílu, a pak na nás přijde řada se zkušebními check-flighty s ASK13 a místním instruktorem. To spočívalo v okruhu a nácviku přerušení tahu. To sice umíme z Medlánek, ale tady si to rádi ošaháme s někým kdo se vyzná, a hlavně tady byly ty speciální postupy za letu! :!: Teprve potom nás pustí s vlastníma letadlama na naviják, a až pak na aerovlek. (po dvou dnech jsme zjistili, že na aerovlek jsem teoreticky mohli jít hned, jen nám to nebylo správně vysvětleno :evil: )
Když přijelo Leppo, což je přezdívka místního favorita tahající lana, spadla nám čelist podruhé. Jednak, že to táhne čtyři lana, ale hlavně, že si to tahají za Mercedesem. :rotfl: Pak jezdilo druhý Leppo, což je vysloužilé Audi A8, a pak třetí Leppo: Ečkovej Mercedes AMG. :vykulenec:
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Záložní Favorit na tahání lan, fakt. :superrofl:
Obrázek

Podkapitola Naviják
Naviják používali piloti ve výcviku a pár místních co nechtěli platit za aerovlek. Na přelet se z něho moc nelítalo, protože člověk musel pomalu vysvahovat Hang, což je kopec hned u letiště, kterej nosí vždy celý den, a teprve pak zkusit navázat do termiky. Aerovlek byl tedy pro přelety mnohem jistější a rychlejší varianta.
Obrázek
Naviják měl čtyři bubny a dva elektromotory ze šalin. Lano bylo textilní, což ulehčovalo zaplétání, ale nevěřil jsem, jak to může vydržet. Délka lan byla cca 990m a průměrná výška vypnutí kolem 400m AGL.
Obrázek
Obrázek
Na dalším obrázku dílna pro navijákaře, hned vedle navijáku. Pod deskou měl širokou škálu nářadí. Říkali jsme si, že být tam Aleš N., tak tam samou radostí asi zůstane. :muhehe:
Obrázek
Obrázek
Běžný provoz na navijáku:
Obrázek

Neexistovala žádná plácačka na startu. Stál tam akorát pomocník jen na jednom křídle :!: Ten po signálu od pilota zvedl levou ruku, což zmerčil "afisák", který měl stanoviště na verandě před domkem hned u startu, zavolal telefonem do navijáku a říkal "napínej, napnuto". Díky tomu se ušetřila komunikace na frekvenci, a zároveň nebylo potřeba startéra, který by hlídal ostatní provoz, jelikož si to celé hlídal sám "afisák". Navijákař bral telefony tak rychle jako by dostal elektrický šok a začal lano ihned napínat. Výhoda elektromotorů. Na panelu měl předepsané hodnoty výkonů pro různé typy letadel. Osa navijáku byla křížená s prodlouženou osou asfaltové dráhy používaná aerovleky, takže se vždy muselo čekat na odlet aerovleku - což moc nebolelo, jelikož aerovleky tam mají dlouhý, viz dále.
Ještě jsme si vzpomněli na český pravidlo, kdy při navijákovým startu ve výseči 45° před letadlem nesmí být žádný překážky. No, tady asi 10° od osy vzletu byly stromy a úpatí prudké hory. :muhehe: (První stromy byly přesně 35 metrů napravo od osy vzletu)

A tak jsme pomáhali až do odpoledních hodin, tahali lana Leppem, připínali lana ostatním, drželi křídla a hlanvě smutně koukali jak směrem do Alp odlítá jeden šibovec za druhým (ten den tam uletěli 800-1000km přelety :cry: ) až náhle náš instruktor (vypadal jako generál McArthur, akorát s dlouhým tenkým doutníkem, který kouřil celý den. Před letem ho vždycky típnul o asfalt, uložil do krabičky v kapsičce letadla, a po letu si ho zase zapálil :muhehe: ) konečně mávnul, že jsme na řadě. :pidu:
Obrázek

Navijákový start pohledem z Cirruse+svahování na Hangu


Takže postupy na okruhu: Po vypnutí z navijáku se otočíš 90° doleva přesně na úrovni toho mostu přes řeku, druhou zatáčku točíš přesně na úrovni toho kopce podél letiště. Až seš po větru, točíš pravé zatáčky v klesání dokud nemáš 200 metrů. Ani víc, ani míň! Pak hlásíš "Position 06" (tak říkají poloze po větru levýho okruhu dráhy 06), letíš minimálně 120km/h. Třetí zatáčku točíš na úrovni lomu vlevo a letíš přimo do svahu Hangu. V ose dráhy dotočíš a držíš minimálně 120km/h jinak spadneš. Přistaneš na asfaltovou dráhu a vybočíš doleva na trávu kde počkáš na Mollex. Takhle zněly instrukce jak se létají okruhy na Flugplatz Unterwössen (pokud se nejde svahovat jako na videu).

Přistání na dráhu 06


Přerušení tahu navijáku, nebo-li Bavorská kurva (místně vyslovováno Bayern kurve): Po přerušení tahu do 80m sedáš před sebe na louku mezi navíjákem a vesnicí. Při přerušení ve výšce nad 80m vybočíš doprava a přilepíš se na skálu Hangu (instruktor mi za letu silně hrábl do kniplu a názorně mi ukázal nejdoslovnější provedení fráze "přilepíš se na skálu" jaký jsem kdy viděl), na úrovni navijáku se otočíš doleva zpátky do osy protidráhy a na rychlosti sedáš s větrem v zádech v pravo od dráhy do trávy, kde počkáš na transport Mollexem. Při přerušení nad 120m provedeš malý okruh. Nad 200m normální okruh.
Bayern kurve natočenou bohužel nemám.

A tak jsme se kolem pěti hodin odpoledne konečně dostali ke skládání vlastních letadel. Nějak nám hlava nebrala, proč nám nemohli ty zkušební lety udělat co nejdřív ráno aby jsme potom mohli celý den lítat ve svých érech. :huh: Asi to byl standardní postup. :|
Pavel nalítal na svahu a místní termice něco přes 3 hodiny, já 2 hodiny 45 minut.

Obrázek



DEN 2 - Ve jménu svahu
8.5.2016
Druhý den jsme nažhavení přiběhli na letiště a rovnou jsme šli složit svoje letadla. Aerovlekový i navijákový grid už byl totiž sestaven. Naše představa o dnešním dni byla taková, že na okraji hor nalítáme nějakou zig-zag stovečku v takové větší místní termice v našem údolí mezi Rechenbergem (1440m) a Geigelsteinem (1813m). Do hlubokých Alp jsme se sami před teorií neodvážili.

Čekání na golfové vozítko Mollex nám přišlo trošku kontraproduktivní, tak jsme nasadili kolečko na ocas, uchopili stroje do vlastních rukou a tlačili je po asfaltové pojížděčce. Po asfaltu to šlo nádherně a Mollexy by jsme klidně i předjeli kdyby na to bylo místo. Projížděli jsme takhle kolem pilotů ASK13, kteří v trávě už nějakou dobu čekali s letadlem na Mollex, a sledovali nás jak tlačíme letadlo ručně - jakoby viděli UFO. Později jsme transport ještě vylepšili o nasazení kolečka na křídlo, což zajistilo balanc. Letadlo se potom dalo tlačit pozadu jednou rukou za kýlovku "jednoosobně", takže se doba přesunu obou letadel snížila na polovinu. Nutno uznat, že celou dobu jsme čekali, kdy na nás vlítne zásahové vozidlo, srazí nás na zem a zatknou nás, protože takový primitivní způsob transportu vlastní silou tady nejspíš není povolen! :muhehe: Nicméně se to nestalo a my tlačili dál.

Obrázek

Odstartovali jsme z navijáku, vysvahovali Hang a plácali se po okolí. Pavlovi se povedlo dostat se až k pohoří Wilder Kaiser (jehož vysoký ostrý skalnatý vrcholy císařsky lemovaly horizont, a dávaly vědět, že tady už začínají fakt hory) a pěkně si to ošahal. Já jsem konečně našel Hausbart ("domácí šprajc"), což je místo kde se často rve termika v závětrném úpatí kopce Hochplatte. Proč, to nikdo neví, ale je to tam. Z něj jsem se dostal jen pod vrchol Geigelsteinu, kam se (opět) standardně stoupe po žebru, kterýmu se říká "zubačka", protože se po tom dá dostoupat až k vrcholu hory jak vlakem na ozubené dráze. Taky to stejně háže jako na ozubené dráze. Při každým takovým výpadu mě to po chvíli někde spláchlo a já se musel potupně vrátit na Hang, vysvahovat se zpátky a zkusit to znova. Super výhoda Hangu byla, že když člověk vykrachoval v údolí Unterwössenu, tak prostě nepřistával. V okruhové výšce stačilo navázat na svah vedle letiště a zase se zvednout. Takhle klidně až do sedmi do večera. Kolem této doby to na Hangu už moc nestoupalo, ale za to to stoupalo skoro všude v údolí. A to klidně i čtyřma metrama, jako se to jednou stalo Pavlovi uprostřed údolí. Večer se prostě nedalo přistát! :muhehe:

Další den začínal náš Streckenflug lehrgang, což je kurz alpských přeletů na který jsme přijeli. Byli jsme tedy plni optimismu a těšili se ještě víc než kdy předtím, až konečně uvidíme zblízka ty dechberoucí vrcholy, který jsme měli možnost sledoval zatím jen z dálky.



DEN 3 - Den kdy konečně zaznělo z rádia "You are number 1 for AEROTOW"
9.5.2016
Ráno na devátou byl briefing s naším lektorem. Byl jím Jan Lyczywek, jeden z nejlepších alpských plachtařů, o čemž svědčí jeho výkony. Prošli jsme si místní geografii, vysvětlil postup odletu do Alp (zase standardní postup :muhehe: ), kdy nás aerovlek vypne ve stoupáku na Rechenbergu (1440m), potom se přeskočí na Dürrnbachhorn (1776m), potom na Steinplatte (1869m) a odtam konečně přes Loferer Steinberge (2511m) na severní hřeben Alp, "začínající" Hochkönigem (2941m), kde se dá lítat 120km východ-západ tam a 120km zpátky až do večera a dokud počasí dovolí. Ti zkušenější samozřejmě pokračují dál na západ přes Innsbruck do Švýcarska, Itálie, případně i Francie.

Mapa v plném rozlišení ZDE
Obrázek
Obrázek
Obrázek

Takovej punk jako bayern kurve f-schlepp, jak říkají místnímu aerovleku, to jsme ještě nikdy neviděli. Vlekají tu motorfalkama, což je takový bergfalke s rotaxem, a ještě s "megahyperpowerful" vlečnou Samburo, která vypadá stejně, akorát má o celých 15 rozdrážděných koní víc než motorfalke! Ihned po odlepení z úzké betonové dráhy se ve výšce asi 1m začíná točit ~35° stupňů doprava podél skal kopce "Hang", jehož stromy na úpatí míjí naše křídla asi o 20-50m. Ve výšce cca 100m se na hraně vesnice Unterwössen točí o 180° doleva zpátky nad letiště.
Však se podívejte sami. A podotýkám, že mě na videu vlekalo "silné" Samburo! :!: S Motorfalke to byla ještě trošku přízemnější zábava.


"Hlavní je zůstat nad vrcholy" klade nám na srdce Jan. "Nemá smysl skákat na další horu pokud tam člověk doletí pod vrcholem. Je lepší si nastoupat na nižší hoře tak, aby na té další nastoupal zase nad další atd. Pod vrcholama se termika hledá hůř a může tam být slabší. Naopak když je silný jižní vítr, na svahu to takovej problém není." Letíme ve Streckenflug výukové skupině: 2x dvojsedadlovka ASK21, Pavel s jeho LS1, já s Cirrusem a jedna H-201 Libelle. V dvojsedadlovkách letěl vždy místní instruktor s jedním z účastníků kurzu, jako jsme byli my. Ostatní je následovali. Skupinu vedl Jan.
Vychytali jsme super stoupák hned na první hoře Rechenberg (ASK21 před námi tam mělo průměrný stoupání 4,1m/s) asi do 2800m, což byl prý velmi neobvyklý jev. Mohli jsme tedy přeskočit přes jeden, dva stoupáky v podstatě rovnou až na Loferer Steinberge, což se většinou nepodaří. A tam začala nepopsatelná jízda. :travar:

ICAO mapa ve větším rozlišení ZDE
Obrázek

Z letu mám video, který jsem se snažil za letu nějak komentovat. Bohužel druhá půlka letu, po otočení Grimmingu cca 120km východně Unterwössenu, se mi neuložila. Kamera z neznámého důvodu poškodila sd kartu a další záběry se neukládaly. Večer se mi podařilo záchrannými programy zachránit jen jeden jediný soubor z druhé půlky letu. Děkoval jsem všem bohům na světě, protože to byla zrovna ta část, kde prolétáme kolem Dachsteinu (2995m)!! A to byl můj nejsilnější letecký zážitek vůbec. :jupi: Ten respekt a nádhera, to se nedá popsat. Měl jsem pocit, že skály jsou hrozně blízko, ale Jan, letící přede mnou v ASK21, letěl ještě dvakrát blíž. Snažil jsem se ty pohledy, který jsem hltal, vtisknout co nejvíc do paměti. Ty skály vypadaly jako by byly z molitanu. Člověk chtěl vytáhnout ruku a zmáčknout si je. :twisted: Velký železný kříž umístěný na vrcholu nejvyšší skály byl ošlehaný sněhem a nesl vodorovné rampouchy. Sníh nafoukaný do koutů skály... To všechno svědčilo o tom, že Dachstein bude o dost tvrdší chlápek než molitan.
Pokračovali jsme dál na západ na Wilder Kaiser. Vždy dotočit do základny 10 500 ft (3200m AMSL) a tlačit dál. Celou dobu nám Jan do rádia anglicky popisoval proč je stoupák zrovna tam kde točíme, kam poletíme dál, proč je lepší letět tak a ne tak, jak se jmenuje kdejaká hora, proč se rozhodl pokračovat takhle a ne takhle. Prostě profík. Když se mi někde nedařilo něco ustředit, viděl jsem jak jeho ASK21 D-8999 vyklesává v kroužení s brzdama na mojí výšku aby ukázal kde zaletět za úroveň hřebenu, kam to protáhnout atd. Hrozně mě překvapilo jak byla většina letu tak stabilní. Nad údolími to klesalo v podstatě stejně jako v klidným vzduchu a bylo to tam nejklidnější. Většina stoupáků byla míň divoká než jsem od Alp očekával. Stoupáky, který tu většinou šly ryze ze svahu, byly někdy trošku jiný než naše "flatlands" stoupáky. Část otočky to klesalo, část to stoupalo, někdy to nešlo ustředit do konstantního stoupání, ale asi to bylo v pořádku. Ve výsledku člověk dostatečně stoupal. Za to stoupák nad Wilder Kaiser stál opravdu za to. Integrovaný vário se pohybovalo přes 5m/s, jednu chvíli se dokonce zaseklo na 6,2m/s. Museli jsme vytahovat brzdy, aby jsme nezmizeli v mraku. Srovnal jsem na východ, zrychloval až na 200-210km/h, brzdy naplno a pořád jsem měl pocit, že čím dál víc mizím v mraku. Jan našel díru mezi kumulama, tak jsme do ní vydelfínovali nahoru aby jsme vytratili rychlost, na chvilku se ocitli mezi stěnami mraků a na brzdách se pak konečně bezpečně "propadli" pod základny. To byla trošku tužší chvilka. A taky tak vysoko už byla fakt zima.
Když let shrnu: V křídlech 408km, celkem 6h 45min ve vzduchu díky svahování až do večera, základny ve FL105, nejsilnější stoupák 6,2m/s integrovaně. Prostě bomba!

Video s atmosférou letiště a z hlavního přeletu:


Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek

Sjezdovky na Dachsteinu. Na kotvě jede lyžař.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
http://cpska.cz/public/index3.php?lpg=z ... =googlemap


DEN 4 - Chčije a chčije
10.5.2016
Dnes je hnusně. Nad Španělskem je tlaková níže. Právě kvůli tomu, že je tak daleko, tak je tu hnusně. Kdyby byla blíž, bude od jihu foukat silnější vítr, což by zajistilo fungování föhnu, takže na severu Alp by byla lať. Fouká ale málo, takže mraky se přes hory v klidu dostanou.
Den jsme strávili rozborem našich IGC z předchozího letu. Jan nám na tabuli udělal ilustrovaný rozbor každýho stoupáku a vysvětlil proč to tak bylo. Vskutku zajímavé! :slint:
Zeptal jsem se Jana, na jaké MC běžně lítá, protože jsme včera na přeskoku letěli většinou max 150km/h. Čekal jsem že v Alpách poletíme aspoň 180km/h. Mimo jiné nám ukázal, proč to k našemu překvapení v údolích moc neklesá. Po svazích lezou stoupáky, který nasávají zdroj vzduchové hmoty ze spodní části údolí. Tam je vzduch nasáván z nížin. Takže sekundární údolí, vedoucí kolmo na hlavní údolí, slouží jako "řeka" pro přívod chladnějšího vzduchu např. od Chiemsee. Toto utváří, občas nevyzpytatelné, lokální větrné systémy ve spodních částech údolí. No ale kde ten vzduch vystoupaný na svazích zase sklesá když ne uprostřed údolí? Meteorologové prý vyzkoumali, že hmota vystoupaná termikou je ve vyšších hladinách unášená větrem zpravidla na sever (v souladu se směrem föhnu) do nížin, kde pomalu klesá. Proto je častým jevem, že mezi okrajem Alp a prvními kumuly v nížinách bývá 20-50km mezera, kde vzduch klesá na velké ploše v řádech centimetrů ze vteřinu. Vrátím-li se ale k MC, tak se nepoužívají vysoká čísla, jak jsem si původně myslel. Jak bylo již zmíněno, je důležitý zůstat nad vrcholama hor. Proto se výškou na přeskocích neplýtvá. Letět rychle si člověk může dovolit na dlouhým hřebenu, kde mu to stoupá 50km rovným letem. Sepsal nám na tabuli, jaké MC používá on osobně:
MC 0.5 = SURVIVAL MODE (mód přežití)
MC 1.0 = Ok, dobrý ale nic moc
MC 1.5 = Dobrý počasí
MC 2.0 = Hoodně dobrý počasí
MC 2.5 = BOOOOOOOM!


O meteorologii jsme se dozvěděli spoustu nových věcí. Alpy jsou prostě jedna velká továrna na počasí. V dalších dnech budou Alpy díky föhnu významně ovlivňovat i počasí v ČR, takže se nám tyto vědomosti budou hodit i do budoucna v podobných povětrnostních situacích při odhadu počasí u nás. :idea:
Obrázek



DEN 5 - Föhn, aneb dárce jednoho dne navíc!
11.5.2016
Byl nám vysvětlen föhn, jakožto tvůrce dobrého počasí severně hlavního hřebenu Alp. Když se hrne z jihu fronta, na severní straně je dobrý počasí o jeden den dýl, právě díky föhnu. Což zní docela fajn. :D Musí ale foukat dost na to, aby mraky po přechodu hor začaly klesat. Tím dojde ke stlačení, tudíž ke zvýšení teploty a tudíž k rozpadu oblačnosti. Funguje to naprosto spolehlivě. Dnešek byl právě ten případ. Na satelitu všude hnusně, jenom u nás čtvereček modré oblohy. Sice foukalo docela málo, nějak 7-8m/s, ale zatím to vypadalo dobře. Předpovědní model TOPTHERM, který Jan používá, potvrzoval ostatní předpovědi, že termika začne fungovat až kolem poledne. Musíme tedy odstartovat co nejpozději. To znamená co nejblíže k 13. hodině. Na letišti je totiž každý den motorový klid od 13:00 do 15:00, tzv. obědový klid - pro obyvatele údolí.
Na aerovlekovém gridu jsme byli jen my, účastníci kurzu. Kolem 12:15 se začaly objevovat kumuly, což byl signál pro okamžité nastartování burácejících motor-falků a hurá do vzduchu.
Už při prvním stoupáku se ukázalo, že to nebude taková bomba jako předevčírem, ale bylo to mnohem lepší než jsme čekali. Po vystoupání na Rechenbergu jsme se vydali obvyklou cestou na Steinplatte, kde jsme měli možnost sledovat roztávající zbytky lyžařského střediska z mnohem větší blízkosti než minule. Přeskočili jsme na Steinernes Meer a optimismus klesal. Na dalším hřebeni východo-jihovýchodně od nás vedoucím na Hochkönig byly kumuly docela nízko, asi 300m nad vrcholy. To se Janovi moc nelíbilo a jeho hlas nezněl tak povzbudivě jako jindy. I přesto se rozhodl, že tam zkusíme přeskočit a uvidíme jaký to tam bude. Následoval relativně dlouhý přeskok, místy to docela klesalo. Zkusili jsme jeden mrak, nic moc. "Ok, tady to moc není, zkusíme skočit pod ten další a uvidíme. Nastoupal bych a pomalu bych to otočil zase domů..." ozývalo se z rádia. Celkově mi přišlo, že letíme docela pomalu, tak jsem se Jana po rádiu zeptal, jaké má teď nastavené MC, abych nenápadně zjistil kde se nacházíme na té jeho stupnici. Odpověď byla strohá: "0.5". A doprdele, řekl jsem si. SURVIVAL MÓD! Bojujeme o přežití! :o :muhehe:

Sjezdovky na Steinplatte:
Obrázek
Obrázek

Předchozí let jsem si říkal, že jsme moc vysoko nad těma horama, a kromě Dachsteinu jsem si moc skal zblízka neužil. No... Teď jsem měl stažený půlky, že bych cvakal dráty vysokýho napětí. :twisted: Točili jsme rozbitej metřík 180m nad ostrýma špičkama tvrdých skal, s tím, že půlka otáčky zasahovala nad náhorní plošinu za skalami, kde si člověk připadal, že sedá do zasněženýho pole s keříky. To co vypadalo jako keříky byly kousky skal vyčnívající ze sněhu. Ne nadarmo se to tu jmenuje Steinernes Meer, tedy kamenné moře. Druhou půlkou otáčky se přehopslo přes ostrou hranu, a tím se naskytl naprosto dech beroucí pohled kolmo dolů na tu dva kilometry hlubokou propast do údolí. Normálně jsem z toho měl strach z výšek! Ale stoupá to, rychlost mám, za hranou to nepadá, tak je to v cajku. Zkusili jsme ještě pár chmurek, až jsem se ocitl nejníž ze všech, a na další otáčku za hranu skály už by mi to vycházelo asi 100m nad terénem, a to už se mi vůbec nelíbilo. Srovnávám to, nasrat na šprajc, musím začít svahovat. Informuju Jana, aby se nelekl kam jsem zmizel, a hledal jsem stoupání zpátky po kolmé stěně směrem na severozápad. Ostatní se ke mně pak přidali, kromě Pavla. Ten asi zmáčkl "Qéčko" jak v Condorovi, protože to jako jedinej vytáhl skoro do základny.

Když už jsme se trošku zvedli, odvážil jsem se natáčet mobilem (kamera byla kvůli nefunkční kartě mimo). Zmíněná situace, kdy jsem se na kroužení vykašlal následovala o kousek dál, a nad těma skálama jsem měl asi poloviční výšku než na tomto videu, a kroužení vyžadovalo zalétávat za skály, jelikož byl stoupák ohýbán větrem:


Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Bylo vidět, že se počasí horší, a že se bude zhoršovat ještě víc. Föhn postupně slábnul, a výškový cirry se v ose Alp přestaly rozpouštět. Krajina se značně zastiňovala a kumuly začaly vypadat jak zplihlý ovce vymáchaný v nějaké žumpě. To všechno kvůli tomu, že trošku zeslábl vítr. Lehká rovnováha föhnu se převážila k jeho vypnutí. S nadsázkou to byl boj o přežití, ikdyž ve skutečnosti šlo jen o boj o návrat do Unterwössenu. Kdyby to chcíplo úplně, měli jsme v údolí k dispozici spoustu placatých zelených luk asi 1800m pod námi. Pokud by nám pak v údolí foukalo do zad, tak i těch 20km do Zell am See na letiště bychom dotáhli. Třetí alternativa byla natáhnout to přes Steinplatte na plachtařský letiště, podobný Unterwössenu, zvané St. Johan am Tirol.

Měl jsem po tom hodinovým pižlání při hledání něčeho co stoupe na dosah od skal, a po zalétávání do slepých žeber velkou chuť do rádia zařvat" JÁ CHCI DOMŮŮŮ!" :twisted: Ale musel jsem svýmu pudu sebezáchovy připomenout, že to o co se tady celou tu dobu snažíme není vlastně nic jinýho, než snaha dostat se domů. A tak jsem mlčel dál a nadával jen v kabině.
Nakonec se nám zadařilo na svahu, nebo spíš stěně skal Loferer Steinberge, kde na pravým křídle jsme plašili brouky z děr ve skalách, tyčících se pár set metrů nad nás do 2500m, a na levé straně nám nechybělo mnoho k zaboření křídla do zakázaného prostoru LO-D22 nad střelnicí. Byli jsme v takové uličce, do které jsme museli vměstnat naše kroužení, při kterým jsme se pomalu zvedali.

Video z popisované situace, s autentickou atmosférou a komentářem s aktuálními pocity:


A až se nám zadařilo, odměnil jsem se lehkým průletem mezi (no dobře, nad :wink: ) dvěma vrcholy. Potom letíme na Steinplatte, což je ta šedozelená skalnatá stěna před námi.

Pozn.: na videu pípá mimo jiné Flarm, což tam měli snad úplně všichni. Tento den to moc k ničemu nebylo, ale předchozí lať to užitečně upozorňovalo na protiprovoz dalších kluzáků na svahu, který byly proti sněhu blbě vidět.

Kombinace svahu a termiky nám nakonec pomohla, vystoupali jsme nad skály a už jsme mohli skočit nad Steinplatte a vrátit se stejnou cestou, kterou jsme přiletěli. Zpátky už to bylo relativně v pohodě, protože hory klesaly. To my ale taky, takže pár stoupáčků jsme se ještě snažili ulovit. V údolí Unterwössenu ležela mlha. Tedy z našeho pohledu z nízké výšky a z dálky asi 20km to tak vypadalo. Ve skutečnosti to byla vlhkost ze včerejšího deště, kterou se vzduch začal nasycovat. Před očima bylo vidět, jak se v celým luftu něco mění. Najednou krajina vypadala jako obrovský moře s průzračně čistou vodou, lehce průhlednou až na dno, ze jehož hladiny vystupovaly ostrovy různých velikostí. Jeden z nich byl i Hang vedle letiště.
Obrázek
Obrázek
Obrázek
To byl dokluz jak balzám na duši. Působilo to tak poklidně a mírumilovně. Hlavně díky tomu, že jsme to už konečně měli na dokluz. :muhehe:

Obrázek
http://cpska.cz/public/index3.php?lpg=z ... =googlemap

Autopilot:
Obrázek

Doplácali jsme se konečně k letišti, ale ještě jsme měli asi 1800m. Tak jsem se rozhodl si trať protáhnout zase na sever do nížin k velejezeru Chiemsee ať naženu pár km, a až to bude akorát na dokluz otočím se o 180° a tradá domů. Po cestě jsem ale omylem natrefil na malinkou vlnku za Hochgernem, což je poslední hora na hraně Alp. Pak už je jen totální placka. Lítal jsem pár minut rovně tam a pár minut zpátky, na váriu 0 až 0,5 m/s, rychlost sotva 80km/h. V kabině absolutní ticho. Ani vzduch nebyl slyšet. Krajina se téměř nehýbala. Visel jsem v prostoru uprostřed totálního klidu. To byla neuvěřitelná terapie po těch několika hodinách nervů při broušení skal křídly. Opravdu jsem si to užíval, až jsem se nechal unést, a najednou jsem si všiml, že začínám být dál od letiště a už to mám akorát na dokluz na okruh. Tak se měj vlnko, já končím. :slint:
"Unterwössen, oskar kilo six three niner four, position 06, gear down and locked." zaznělo na 122.300 naposledy. Naposledy pro tentokrát. Určitě se sem chci vrátit. :angel:

Poslední osmička na Hangu:
Obrázek

Z předpovědí bylo už pár dní jasný, že zítra, tedy ve čtvrtek, už bude počasí určitě neletový. Jedině pokud by tlaková níže zrychlila svůj posun a byl tu silnější vítr. Pak by opět existovala šance föhnu. To se ale nekonalo, a tak jsme se večer se všemi vesele loučili - zítra zvedáme kotvy. Na oplátku pohostinnosti lidí z DASSU jsme přinesli na letiště dvě basy piv. Tolik radostných tváří už jsem dlouho neviděl. :lol: :pivo: Okamžitě jsme se díky tomu stali hvězdami večera, a nostalgicky jsme se pod stříškou u hangáru bavili s místními o našich stále čerstvých zážitcích. Vykládali jsme, co všechno máme v Medlánkách, o kolik je to levnější, a Němci nadšeně poslouchali, z jak levného kraje jsme to přijeli, a že ještě nikdy neslyšeli o tak obrovské flotile Orlíků a Cirrusů. :pohoda: Na place byla pravá aerokubová pohoda. Slunce zapadlo, lidi byly čím dál veselejší, přicházeli další... No těžko se odcházelo. Dnešek byl zakončen příjemně. :pidu:



DEN 6 - Odjíždíme! Počkat, nebo ne?? :huh:
12.5.2016
Dnes ráno Pavel odjel dle plánu v 6 ráno i s letadlem do práce. Já jsem využil možnosti si přispat a nabrat síly na 8 hodin jízdy (tehdy jsem ještě čekal, že to bude jen 6h).
Bylo 7:30 a mě probudilo ostrý slunko přímo do obličeje. Otočil jsem se na druhý bok abych protivný pocit eliminoval. Moment, pak mi to došlo. Slunko?! Otevřu oči a z okna vidím modrou oblohu. "Co to ku*a je??!" málem ze mě vyletělo. Vždyť tady měli být provazy deště, vítr a mraky až na zem! Rychle vstávat, sakra, tak nakonec ještě jednou poletíme! :hukot2:
Abych to zkrátil, během dvou hodin počasí udělalo toto: " :prsi: :bleble: :pozor: :norek: ". Na briefingu s Janem se tato meteo situace rozebírala. Přes noc zesílil vítr, což zapnulo föhn. Udělalo se okýnko čisté oblohy. Ráno vítr ustal. Föhn se vypnul. Mraky se nahrnuly. Ende.

Re: Alpské radovánky | Unterwössen 2016

Napsal: pát kvě 13, 2016 9:55 pm
od Ufok
skvělé, jen tak dál a houšť 8)

Re: Alpské radovánky | Unterwössen 2016

Napsal: čtv kvě 19, 2016 7:15 am
od Ados
A je to dopsáno. Příště snad ve větší účasti! :)

Re: Alpské radovánky | Unterwössen 2016

Napsal: sob kvě 21, 2016 11:23 pm
od bumper
Parádní report, moc pěkné čtení a krásné obrázky. :jupi: