Medlánecký Sokol na juniorkách (LKHD2013)

Pouze čistý bulvár!

Moderátor: Helča

Uživatelský avatar
Ados
Příspěvky: 489
Registrován: úte led 20, 2009 12:39 am
Bydliště: Brno

Medlánecký Sokol na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od Ados » ned črc 07, 2013 9:32 pm

Zdravím domácí! Přináším reporty z PMČRj 2013 v Hodkovicích pod Mohelkou. :travar:

Den nultý - cesta do Hodkovic
Před odjezdem jsem zjistil skvělou informaci. A to, že D1 je na dvou místech uzavřená, kvůli bourání 6 mostů. Objížďky vedli přes okresky, a zas tak hrozný to nebylo, až na pár úseků - obrázek si uděláte podle fotek. Ironií bylo, že byla uzavřena v podstatě jen v době, kdy jsem přes ni projížděl - v 11:00 měla být zase průjezdná, akorát tou dobou jsem už nabíral kolegu Matúše (můj pomocník z ŘLP a z AK Kladno) v Praze.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Další zastávkou byl Černý Most (pořád Praha), kde jsme měli sraz s Edou Nikem. Ten si půjčil auto v Praze, jel do Prievidze pro letadlo, pak s letadlem do Hodkovic a nakonec odvezl auto zpět do Prahy, odkud pokračoval s námi na zadním sedadle. Domluva zněla jasně: Ve 12:45 u KFC. Jenže...! Neveděl jsem, že na obou stranách dálnice jsou dvě KFC vzdálený asi 500m. No a samozřejmě, každej jsme čekali u toho druhýho. :muhehe:

Obrázek

Po minutí sjezdu na Liberec jsme opět našli tu správnou trasu, a blížili se k letišti. Po cestě nám Niko vylíčil, že se teda máme na co těšit, a jestli už jsme někdy lítali z letadlové lodě v pravým slova smyslu. To jsme ještě netušili, že měl fakt pravdu. Najeli jsme na úzkou asfaltku kam se na šířku vejde jedno auto, a stoupali jsme strmým kopcem přes hustý lesy. Předtím se jelo kolem krásných luk, ale přes ně vedli asi 3 vysoký napětí - takže na přistání silně nevhodné. :shocked:
Se 750 kilogramy za naší slaboučkou jedna-čtyřkou jsem musel dokonce podřadit na jedničku abych ten kopec vůbec vyjel - kdo sakra postavil letiště na "stolové hoře"?

Přijeli jsme na letiště, ve vzduchu si na místním poletovali lidi z PPJ a my jsme zkoumali okolí. Z této "náhorní plošiny" byl ale krásnej výhled na Ještěd, a vůbec na krajinu kolem nás. Po krátké přeháňce jsme jeli s ostatníma na oběd k Turnovu, do pivovaru Rohozec. Slovo dalo pivo, a po zaplacení bramborových knedlíků plněných uzeným a posypaných smaženou cibulkou jsme se jeli zaregistrovat.

Na registraci každej dostal igelitku s obsahem: Pronto, hadra z mikrovláken, 10m gliding pásky, Euro autoatlas, 2x Red Bull a závodní tričku dle vlastního výběru. Měl jsem opravdu radost, protože den předtím jsem si v Brně koupil úplně to stejný kromě toho autoatlasu a trička - tak to mám aspoň dvakrát. :doh:

Obrázek
V kempu jsme se pozdravili se sousedy z Hronova, a na druhé straně se sousedy z Kyjova - toto seznámení se šlo decentně zapít tekutým zlatem. Decentně, protože Horác slíbil, že zítra se poletí aspoň dvojkilo! Tak dobrou noc.


Den první - ono se fakt poletí!
Budík na sedmou - překvapilo mě, že na tuto dobu je vzhůru relativně dost lidí - asi tak pět. Z organizátorské SMS brány přišla zpráva, že grid se otevře v 8:00, v 10:00 briefing a ve 12:00 odlet. S Matúšem jsme tedy s velkou lítostí odložili původní plán, jít si po ránu zaběhat kolem letiště, protože jsme museli jít skládat letadlo. :!: (Ale nakonec jsme později běželi!)

Obrázek

Za nedlouho jsme byli na gridu, ve třetí řadě. Ob jednu řadu za mnou byl zbytek teamu: kyjovačky Marťa K. a Marťa B. Briefing od Horáce vypadal slibně. Oznámil se racing 195km z Hodkovic za Hradec Králové, potom zpět na Ještěd, pak k Nové Pace a domů. Start se jednou odložil na 12:20, a už se letělo. Když jsem poprvé viděl to, co jsem viděl krátce po vzletu, tak jsem si akorát tak mohl říct, že to jsem ještě neviděl. Prostě letiště na stolové hoře. :muhehe: Viz video.

Obrázek

Obrázek

Let sám o sobě nebyl pěknej. Jedinej stoupák (0.7 integr.) jsem kroužil s dravcem a 3 větroněma nad pěkným zámkem Sychrov. Po vydechnutí tohoto šprajcu se každej rozletěl na jinou stranu, a nikdo nic nenašel. Zkoušeli jsme se podržet na svahu souběžně s letištěm, ale to mělo za výsledek to, že se 5 letadel dostalo do skoro stejné výšky.

Inu z této situace sedali jsme s asi 50-100m rozstupama za sebou. Já s Martinou dokonce skoro vedle sebe. Byl to zkrátka celkem pank, přistávat v sekvenci (spíš formaci) pěti letadel. :hukot: Sedal sem skoro přes grid a Martina kolem aut s letadlama. Tolik trafficu okolo mělo za následek, že jsem s tím říznul a odskočilo mi to. Nakonec všechno dobře dopadlo, a slyšel jsem, že ze země jsou z toho přiblížení super fotky a super video!! :slint: Pohled z kabiny je k vidění i ve videu níže.

SUM: Vzlítlo 34 letadel, z toho prvních 15 popadalo do 30 minut. Někdo to zkusil ještě podruhé, někdo i potřetí, někdo seděl v poli 3 nebo 7km od letiště, a pár lidí dokonce zaletělo aspoň 100km, takže to vypadá, že disciplína bude platná. Omlouvám se, reprezentativně jsem zklamal, ale holt špatnej interval! :P

Obrázek

Obrázek

Tak či tak, jak tohle dopíšu, opustím místnost sdílenou s vedle mě kojící matkou, a pojedeme se sami nakojit údajně výtečnýma domácíma hambáčema někde v Hodkovicích. SeeYa! :pohoda:

Video:
http://youtu.be/xASC_jkmbE8



Den druhý - píšou tříkilo

Počasí vypadalo hodně slibně, a taky že jo. Napsali nám tříkilo "cik cak":

Obrázek

Grid byl postaven za rekordní čas, 8 minut!
Obrázek

Obrázek

Hned po otevření pásky jsem vyrazil a neohlížel jsem se na ostatní. To se mi zatím osvědčilo jako nejlepší taktika - letět jen podle sebe. Ostatní větroně totiž působí jako magnety, a kolikrát člověka zavedou na špatnou trasu. K prvnímu otočňáku jsem doletěl ze severu, a viděl jsem na jihu chuml ostatních jak dobírají pod řidším kumulem. Na dokluzu mi PDA ukazovalo průměr kolem 70km/h, což je pro mě skoro neuvěřitelný. Celej let jsem si totiž opakoval radu "Prostě se s tím nesmíš srát!!!". A je to tak! Určil jsem si akční rádius cca 1300 - 1800m, a až na dvě zadrbání do 900m se mi to dařilo.

Obrázek
Letiště Mimoň a v pozadí Mácháč

Obrázek
Celkem kuriózní přistání mezi balíky slámy. Nezjistil jsem kdo to byl, asi někdo cizí.

Po přistání jsem nestačil žasnout, jak bylo celý letadlo zamuchovaný. Zatím nejvíc ze všech disciplín. Odeslal jsem igc, a radoval se nad 11. místem!
Obrázek
Medlánecký Sokol po třístovce



Den třetí - zase tříkilo!

Počasí se neuvěřitelně drželo, meteo briefing byl jak přes kopírák, akorát s dodatkem, že to možná bude ještě lepší jak včera. Napsali podobný tříkilo jak minule, a my šli kopnout do vrtule. Nebo spíš do termiky.

Obrázek

Odstartovali jsme, vlek za čmelákem byl mnohem lepší než za tím šedým Mrdkostrojem, u kterýho jsem si to jeho jemný "zamávání" prvně spletl se zatáčením. Release area byla kousek od Ještědu, takže bylo na co koukat. Pak jsem ale nevěřil vlastním očím. Ve 1200 metrech jsem proletěl kolem chomáče suché trávy. Když jsem se otočil, viděl jsem, že celej stoupák byl plnej spousty sena, občas i celkem velkých kusů! Dalo se podle toho dokonale ustředit, a ty největší chomáče jsou vidět i na kameře. Kroužil jsem a chlámal jsem se se slovy "tyvole tady prostě prší seno" :muhehe: Večer jsme nejspíš odhalili příčinu. Pár dalších pilotů vidělo tornádo (čertíka), ale báli se to říct do rádia s obavama, že budou označeni za blázny. Toto tornádo rozvířilo posekanou trávu, která se pak vesele vznášela směrem do kumulu. Stoupala ale pomaleji než cirrus!

Obrázek

Obrázek

Po otevření pásky jsme se konečně s Martinou sešli na správné frekvenci (včera jsme si oba naladili jinou :o ) a shodli jsme se, že budeme vyčkávat než se základny zvednou ještě kousek nad 1800m. Toto vyčkávání se moc nevyplatilo. Počasí se pak na úrovni Liberce celkem pokazilo, a to nás při návratu málem stálo pole.

Obrázek
Černá hora

Já letěl přímo přes Liberec, Marťa jižně Ještědu, kde se zadrbala asi na hodinu. Mezitím jsem s vypětím všech sil dokázal otočit Děčín, kde už byli stoupáky zase silný, což se nad těma lesama hodilo. Po cestě jsem viděl sedět Talandovic letadlo na SLZ ploše Chřibská.

Obrázek
Nezvyklej pohled - všude kolem město

Obrázek
Chřibská

Při návratu zpátky jsem měl dokonalej plán. Střihnout to severně přes Německo a Polsko, abych se vyhnul rozpadu nad Libercem. Přeskoky přes tu žumpu byli celkem dlouhý a hodně stabilní, což akorát zvyšovalo obavy, jestli ten jedinej kumul předemnou něco vydá. Kumuly jakž takž dávali, ale docela málo. Zato krajina byla hodně neobvyklá. Několik větrných elektráren, pak polská tepelná elektrárna s pěknýma indikátorama větru (aneb pára z chladících věží), a vedle toho vévodil výhledu obří povrchový důl Bogatynia, nad kterým točit je opravdu nezapomenutelný zážitek. V hlavě jsem si hrál s myšlenkou, jestlipak by se tam dalo přistát :muhehe:

Obrázek
Větrná a tepelná elektrárna na něměcko-polských hranicích

Obrázek
Povrchový důl u polské Bogatynie

Viděl jsem i VOR-DME radiomaják OKX (Frýdlant), mám i fotku, ale teď ho na té fotce za boha nemůžu najít. :oops:

Postupně mě bylo jasný, že fáze debil se nezadržitelně blíží. Jizerský hory už mě nutili k návratu na jih - samozřejmě přes ten Liberec. Podle kumulů vedla jediná cesta přes severní hranu města, tam ale hned začínali lesy na úpatí hor, a s mojí výškou by to byla sázka na život a na smrt. Letěl jsem tedy na jih přes letiště Liberec, po rádiu se pozdravil s nějakým ULL, a pokračoval jsem na severní návětrnej svah u Ještědu. Kdyby mi to dalo, přehoupnu se aspoň přes hřebínek do Hodkovic, ale termoska se neslitoval. Škádlil mě rozbitýma metříkama, a už jsem si vybíral pole. Na předměstí Liberce toho moc nebylo, ale už jsem z dálky pokukoval po povláčeným poli. Sice po větru, ale do svahu. Jelikož už nám dvě pilotky kvůli závětří skončili ve špitále, letěl jsem s pořádnou rezervou cca 130-140 km/h, protože na finále jsem právě točil ve směru po větru. Naštěstí rychlost držela a přistání proběhlo v pořádku. Byla to sice rána pořádná, a byl jsem si jistej, že pokud vydrželo aspoň kolo, tak jsem určitě bez podvozkových dvířek. Naštěstí všechno zůstalo na místě. Pole bylo měkký, takže se to akorát hodně bořilo. Bude video.

Obrázek

Dobrodružství ale neskončilo. Oznámil jsem Fíšovi a Bajče outlanding, poslal jsem Matúšovi koordináty, a šel mu naproti. Na polňačce slyším zvuk přistávajícího ECčka. Utíkám zpátky k poli, a vidím vrtulník DSA jak mi krouží kolem letadla. Cirrus se zmítal ve víru. Posádka zahlídla utíkajícího plachtaře, tak přiletěli blíž, a viseli mi hned před nosem. Bojujíc proti větru z rotoru jsem ukazoval palcem že je všechno ok. Po několika posunkách se posádka ujistila, že tu opravdu nejsou třeba, vyfotili si mě z kabiny a letěli směrem k Hodkovicím. Po telefonu jsem se dozvěděl, že si mě spletli s Kačou K., která nejspíš sedla bez podvozku do vysokýho porostu, a nemohla se dostat ven. S drobným zraněním ji převezli do nemocnice. Druhý den ráno byl dlouhý briefing, aby to už nadále nebylo co den, to o pilota míň. Bohudík se nikomu nestalo nic vážnýho. Závoďme, ale nehazardujme :!:

Obrázek
Kryštof 18 (DSA, Liberecký kraj)

Z této události ale vznikla reportáž televize Hovna, kterou jsme se všichni ráno bavili asi půl hodiny - díky Horácovi! :muhehe:
http://youtu.be/MgJB0CoEuk0
Ona věta zcela nahradila v naší slovní zásobě frázi "přistál jsem do pole".

Po příjezdu do Hodkovic jsme se opět stavili na vyhlášený hamburger v kulturáku. A nebyli jsme sami. :muhehe:
Obrázek

Obrázek

Po dnešní disciplíně jsem byl na 21. místě, a celkově na 15., což beru jako nečekaný úspěch. :jupi:



Den čtvrtý - aneb za posledních 24 hodin jsme půlku času proseděli v letadlech!

Může být tolik dní po sobě lať? Už to začínalo být celkem náročný. Za letu jsem si připadal, že jsem celý život strávil ve vzduchu. Už to nebyla taková bomba jako včera a předevčírem, a tak jsme dostali dvouhodinový AAT 105km/333km.

Obrázek

Strašili s přeháňkama, ale naštěstí mimo naše území. Proletěl jsem páskou (zatím netuše, že tento okamžik mě zrovna stál 300-400 bodů :cry: :cry: ). Původně zvolená jižní trasa mě zklamala, a zázračně jsem přeskočil obrovský okno, abych se napojil nad Krkonoše, kde kumuly doslova vařili. Kdesi hodně daleko na západ byli už vidět 3 gigantický kumulonimby. Zachránil jsem se nad Černou horou v jakýmsi rozbitým, ale silným stoupání (asi tím závětřím). Bohužel Tomáš T. a Marťa K., kteří letěli v závěsu za mnou tolik štěstí neměli, a posadili to do Vrchlabí. :(

A teď začala jízda. Protáhl jsem si to co nejdál do areje pod řadou kumulů. Rovně tam, a rovně zpátky. Jednou jsem si zatočil před Černou horou, a pak nastalo napínavý období. Kumuly nad horama brali i 4 metrama, ale kvůli silným turbulencím jsem se to fakt neodvážil točit. Takže jsem letěl rovně. Od Černé hory až na konec Jizerek jsem 50 kilometrů nemusel ani jednou točit! Tři metry dolů, prásk a pět nahoru! A takhle celou dobu, přímej let na 150km/h s delfínováním. :mrkvicky:

Obrázek
Omlouvám se za prst ve fotce, ale byl to fakt bigbeat

Obrázek

Obrázek

Ten pocit uprostřed hor, kde skoro všude kam jsem dohlídl byli jen lesy a občasné horské mýtiny byl magicky, až děsivě úžasnej. Věděl jsem, že té výšky mám dostatek, ale nechápal jsem co přesně se tady v tom vzduchu děje. Věděl jsem, že dokud to funguje tak prostě musím tlačit, ať jsem venku. Když jsem vletěl do nížin, vypustil jsem konečně z kabiny přebytek adrenalinu. PDA po tomto letu stylem "stíhačka" ukazovalo průměr 85 km/h a já se těšil, kolik bodů večer uvidím.

Obrázek

Jenže... Jenže! Pípnul jsem si druhou areu, 19km kolem Chrastavy, a už to bylo v háji. Na jih se mi to zdálo špatný, a já se chtěl znovu vrátit na dálnici přes Krkonoše. Takže tradá na severní stranu hor, kde to vypadalo dost hezky na to, abych se dostal nad hory, otočil Medvědín kousek od Sněžky, vrátil se napříč přes hory a přistál doma. Akorát v tom polsku mi to nedalo. Provedl jsem dva výpady do hor. Doufal jsem, že když překonám turbulenci na začátku, a dostanu se zase k těm mrakům, tak si opět poletím jak král. Ale ty mraky mě k sobě nechtěli pustit. Dost to padalo, a já se musel dvakrát vrátit do nížin, do "normální" termiky, která se citelně ztlumila kvůli cirrům z přicházející fronty.

Po dlouhém boji jsem přistál nedaleko vesničky jménem Mała Kamienica, asi 15km západně od Jelenie Góry. S Matúšem pro mě vyjel i Horác jakožto diplomat, kdyby poláci dělali vlny. Ty naštěstí nedělali, protože Horác zjistil, že stejnak nemá roaming. :muhehe:

Obrázek

Obrázek

Obrázek

V poli jsem si pořádně nadával, protože rozhodnutí letět severem bylo fatální. Kdyby ten jih byl dobrej, měl bych skvělej průměr a celkem velkou vzdálenost.

Večer jsem byl ale rád, že jsem to neuletěl, jinak bych se šel zastřelit. Zpátky k onomu zmíněnému momentu protnutí pásky. Blbec jsem viděl na task sheetu "Startovní páska 10km", tak jsem nastavil 10 km - ale poloměr. Takže jsem pásku protnul někde 3-4km od jejího skutečnýho okraje. Ve výsledku jsem dostal 0 bodů. Kdybych pásku protnul správně, měl bych prý 300 - 400 bodů. V průběžným pořadí jsem se tedy propadlo na 23. místo. Škoda, přeškoda. :cry:

Aspoň jsme ochutnali polský pivo Żywiec! :pivo:


Den pátý - konečně se neletí, a všichni jsou rádi

Obrázek

Ráno se v dešti přesunul briefing na 10:30, kde padl verdikt "neletíme". Je zataženo a občas něco kápne. Takže mám čas tu hodiny psát hrom, a teď jdeme vymýšlet nějakou činnost. Zítra možná bude let, v sobotu se uvidí, a v neděli má být zase fronta. Latě jsou slibovány až na příští týden. Ale závody už jsou od včera platný! :jupi:

Večer byl na letišti večírek, kterej se dost vydařil. Vědělo se, že se zítra kvůli počasí nepoletí, takže se zpívalo, hrálo a křepčilo až do rána. :pidu:

Obrázek



Den šestý - Svítá, probuď se už svítá....

Probudil jsem se do bolesti celého těla, a na snídani nám Bouk rozdal task sheety s úlohou 7km pěšky na Javorník na oběd a rozdal trackingy. Zmokli jsme jak slepice, a v restauraci to pak vypadalo jakoby přijel zájezd zombieků. Včerejší veselice se na mnohých silně podepsala :muhehe:

Obrázek
Nevýhoda výletů na závodech: jsou jen když je škaredě

Obrázek

Teď tu pořádně prší a všichni odpočívají. Večer vezu Matúše na bus do Prahe, a já budu bez pomocníka. Ale o víkendu přijede posila z LKCM! :pray:



Den sedmý - dneska bude Laď!

...protože přijel Laďa! Po tom co zapadl k Míně do karavanu jsem měl strach, jestli si vůbec udělá čas na skládání Cirrusa, ale dobře to dopadlo - dal přednost Mistru Světa, jak si tu pár lidí, k mému překvapení, lichotivě a neoprávněně překládá můj startovní znak. :plane:

Obrázek

Rozdalo se AAT na dvě hodiny. Zbouchli jsme Cirruse, a hurá na grid. A Laďa začal rejt! "No Adame, už se těším jak se dnes projedu s tvým autem" nebo "Myslíš, že ti ty kraťasy dneska budou stačit, no já teda nevim, večer je chladno..." a podobné hlášky mi zpříjemňovali předletové chvíle. :muhehe: Martina dnes bohužel neletěla, kvůli horečce.

Ráno přiletěl nějakej další mrdkostroj. Říkají mu skajlajn, protože vypadá jako malá cessna. Jeho první aerovlek vypadal tak, že motor začal řvát, ale chvilku to trvalo než se souprava vůbec pohnula. :muhehe: Při rozjezdu mu to navíc ještě nějak škytlo, a větroň ho chvílema doháněl. :rotfl: Smích mě přešel, když Čmelák najel před vedlejší letadlo místo přede mě, a já obdržel skupinový posměch na můj účet - potáhne mě "skajlajn", jehož každý start doprovázely salvy smíchu. To jsem ještě netušil, že dnes si to vytrpím dvakrát. :cry:

Obrázek

Počasí bylo dnes trošku náročnější. Po vypnutí od Skajlajnu jsem chytl třímetr až do základny - dnes asi 1700m AMSL. Mraky vypadali nádherně. Užíval jsem si lety kolem těch hradeb. Letěl jsem východně od startovní pásky, ale všude to zhazovalo. Když už jsem měl cca 1000m AMSL (550m nad letištěm), vletěl jsem pod chuml ostatních, kde podle slov Tomáše T. "bylo nic moc", ale v mé výšce tam už bylo jen to nic. Pokusil jsem se ještě zachránit asi 200m nad letištěm u osy dráhy, kde jsem navíc zkomplikoval život přistávající 205ce, a nakonec jsem, navzdory povzbuzování pozemním týmem z rádia, potupně přistál ještě s jiným větroněm. Čekal jsem, že za toto divadlo dostanu bodovou penalizaci, ale nakonec ne.

Přijel přede mě zase ten Skajlajn, a dal mi druhej vlek. :evil: Napodruhé jsem se chytil, ale nebyla to žádná sláva. On ten první třímetr byl dnes celkem raritní věc. O moc jsem nepřišel, protože do pásky se pořád ještě nikdo nevydal.

Obrázek
Letiště Mnichovo Hradiště

Když TTčko pípnul první areu a pak se blížil ke druhé, zjistil, že má špatně nastavený cylindry na trati, a musel začít znovu, za což následně zaplatil přistáním v České Lípě. :(

Obrázek
Suché skály

Foukal silnej vítr ze západu. Až 35km/h. Cesta do první areje byla nekonečná, zato do té druhé to bylo "ajncvaj". Pípnul jsem ji, a otočil jsem k letišti na dokluz - akorát bych přiletěl o 10 minut dřív než by vypršely 2h AAT. Tak jsem to protáhl až k Jíčínu, což je střed areje. Ale zpátky už to skoro nešlo. Boj proti větru byl marnej, a stoupáky umírali. PDA ukazovalo, že doletím v okruhové výšce nad Pěnčín, což je dorovnávací bod asi 7km jižně letiště. Nad Pěnčínem byli na hovno pole, a když už jsem dokázal přečíst "LIBEREC" na značce na dálnici podemnou, kopl mě 1,5m/s záchranej šprajc. Rezerva ale stejně nerostla, protože mě vítr odnášel od letiště. Nakonec to za cenu snížení průměru o skoro 10km/h vyšlo. Na zemi mi přes tracking fandil team Kyjov, dík! :jupi:

Obrázek

Obrázek
Ne všichni měli ten den štěstí. Jantar VS přistál na bezproblémový pole, ale únavou materiálu se mu zarazilo kolo zpět do trupu. Vedení závodů schválilo výměnu letadla za jiný.



Den osmý - disciplína "přerušovaná soulož"

Dostali jsme zase dvouhodinový AAT. Počasí vypadalo pěkně na "to co tady někdo vysekal na dráze", jak dnes řekla Danča.

Obrázek

Obrázek
Dnes mi kříííídla nedal

Čekalo se na startu, start se odložil. Povídali jsme si na gridu, a poslouchali z rádia, jak se tam nahoře chroust trápí, a jak každou čtvrt hodinu Bouk posouvá starty. :| Když už bylo hluboké odpoledne a start se odložil asi po šesté, všichni z gridu se hromadně zvedli, a šli jsme na Bouka, že ho hodíme do bazénu. Chyběly nám už jen ty vidle a pochodně. :muhehe: Když nás Bouk viděl, utekl za roh budovy s vysílačkou, a z rádia se konečně ozvalo "start se odkládá na zítra na 11:00". :muhehe:

Obrázek
Odpoledne se trochu vyčasilo, a pár lidí si šlo zalítat, nebo se přeškolit na nový typy. Provoz zpestřovali dva vrtulníky, provádějící vyhlídkové lety nad Rallye Bohemia, probíhající dole ve městě. Mezi závodníky projel i Laďa s Alešem od Martiny, směrem na domovskou Moravu.

Každopádně na letišti panovala všeobecná pohoda, a vynalezli jsme novou kozu. Je k tomu potřeba náš tranďák a pomocník z Hronova:
Obrázek



Den devátý - jedem na voduu :hukot:

Nuda. Co budem dělat? Bouk objedná autobus do Svijan. .... Nejedem na lodičky? Tak jo.
S Marťou jsme jeli za meruňkovickým autem Pepy H., který jel striktně podle GPS. Projeli jsme kolem 3 značek "slepá ulice", a pak asi kolem 4 zákazů vjezdu a pár značek "projíždíte stavbou". :muhehe: Několikakilometrový úsek, kde jsme jeli po napůl rozkopané silnici, nám nabídl velký počet nechápavých pohledů dělníků a bagristů. :rotfl: Už jsme byli kousek od cíle, a to bylo grande finále. Asi 20 metrů nás dělilo od cílové křižovatky, akorát nám v cestě stály dvě hromady písku a za nimi dělníci hloubící díru přes celou silnici. :rotfl: Takže otočka a hledá se alternativní cesta - přece nepojedeme celou tu cestu zpátky? :rotfl:

Obrázek

Půjčili jsme lodičky, nalodili se v Malé Skále, a tradá do Dolánek po řece Jizeře. Bude video.

Obrázek

Zítra se asi poletí!!! :kalic:



Den desátý - další tříkilo a hory pro otrlé
Tento report jsem sem nechtěl psát, ale pak jsem si uvědomil, že je lepší, když se lidi učí z chyb ostatních, než z těch vlastních.

Napsali nám tříkilo, Horác předpověděl západní vítr, takže měl být hřeben Ještědu i Krkonoše mírně návětrný.

Obrázek

Šel jsem do pásky chvilku po jejím otevření. Termika už se "dala", tak nebylo nač čekat. Mezi mrakama bylo klesání až -5m/s, takže jsem bral každej mrak. Kumuly byli hodně roztrhaný kvůli větru, a hory tomu moc nepomohly. Až po Zlatou Olešnici byla fáze velký orel. Když jsem pak vletěl na okraj hor, tak to byl trošku boj, když se terén zvyšoval. Hřebínky, vystupující z hor, byli kolmo na vítr, takže to byla dost divočina.

Nad hřebínkem u Poniklé jsem se už trošku zadrbal, a koukal se, že ani jedno políčko není úplně "echt", ale pořád přijatelný. Za chvilku kolem mě proletěl peloton 10 letadel, asi jen o 100m výš. Takže nakročeno jsem doteď měl dobře. Když jsem si dobral bezpečnou výšku, vydal jsem se o hřebínek dál pod peloton, kterej začal v chumlu něco točit. V mé výšce byl ale stoupák hodně ovlivňován závětřím podemnou, a tak to bylo celkem o nervy. Koukal jsem na loučku, která se jevila jako nejvhodnější plocha, protože byla na vršku hřebene a proti větru. Za normálních okolností, krásný místo na outlanding.

Výška pořád nerostla, turbulence neslábla, a tak jsem už radši dřív vyndal kolo, a šel jsem na obhlídku. Tu jsem dělal přes místa kde to do teď jakž takž kopalo max do metrovýho stoupání, ale smíchanýho s podobným klesáním. Sledujíc stromy zmítaný větrem jsem se ocitl ve velkým opadání. Nad plánovaným místem dosednutí (v první zatáčce) jsem se rázem ocitl ve výšce, kterou jsem chtěl mít na finále. Točil jsem po větru, a koukal se před sebe do hlubokého zalesněného údolí. A taky na kostelní věž na straně. Jak to jen šlo, točil jsem na finále proti větru. Opadání bylo pořád veliký, teď už asi kvůli mechanické turbulenci z překážek na zemi. Mezitím jsem si i panicky zařval, abych si ulevil, a už jsem se bál toho nejhoršího, že tohle bude konec. Na finále jsem musel jít trošku mimo osu, kvůli dvěma stromům. V poslední chvilce se jevila jen další možnost, kdyby mi to na mou louku nevycházelo: hodit to doprava zatáčkou o 90° na louku, která byla hodně z kopce a sedal bych ve velikým náklonu vedle balíky sena, stromy, a směrem k domům. Poprvé v životě jsem v letadle zažil děsivý pocit, že fakt nevím, co bych měl udělat. Výběr místa přistání už nebyl o tom, jestli je tam vhodnej porost nebo ne, ale už jen o tom, kde se nezabiju. Asi mě zachránil přízemní efekt. Už to začalo vycházet na plánovanou louku, přeletěl jsem silnici, po minutí stromů jsem se přes pšeničnej pruh srovnal do "osy", a dosedl do neposekané trávy. Po přistání jsem se třepal, a chtělo se mi zvracet. Opět jsem si potvrdil, že v horách se i menší chyby neodpouští. A přitom jsem měl předem všechno naplánovaný, a s protivětrem, se závětřím - se vším jsem počítal. Výpočty ale selhali. Nikomu tohle nepřeju. Naštěstí ale všechno dobře dopadlo, a večer jsem slavil narozeniny.

Obrázek

Obrázek

Pohled proti směru přistání
Obrázek

Obrázek

Finále mezi stromy na okrajích fotky, a pak mírnou zatáčkou doleva srovnat do osy
Obrázek

Kdyby mi to nevyšlo na tu louku, musel bych zatočit, a sednout sem
Obrázek

Obrázek

Těch deset letadel, co mě přeletělo, přistálo o 10 km dál na letiště Vrchlabí.



Den jedenáctý - zásek ve fázi debil

Počasí se opět trošku zlepšilo.
Obrázek

Stoupáky byli ale stejnak rozbitý, a základny se mi pořád dosáhnout nedařilo. Nakonec se provedl hromadný průlet páskou. Kousek za ní ale začal každej točit někam jinam, a byl v tom pořádnej bordel. Bylo to jak ustřeďovat prd v tornádu. Tak jsem se vrátil před pásku, a snažil se opět vykroužit výšku v Hodkovické žumpě.

Obrázek
Hromadný průlet páskou

Virtuální otočňák byl kousek jižně Bukové hory u Ústí nad Labem. Tady jsem potkal dva větroně, co se sbírali z psí výšky. Já naštěstí chytal poměrně silný stoupání, a tak jsem smažil na další otočňák - Hrádek nad Nisou. Po cestě mě Vodafone přivítal v Německu. Zvolil jsem špatnou trasu a už jsem pokukoval po České Lípě. Nakonec jsem ale kousek od letiště vletěl do třímetru, a byl jsem dočasně zachráněn. Jak jsem dobral výšku, abych přeskočil lesy mezi mnou a Hrádkem, vydal jsem se proti větru dál po trati. Nad Hrádkem jsem opět viděl povrchový důl v Polsku, a začínalo to stát za ho... Navíc další rameno vedlo přes severní okraj Liberce, kterej přímo navazuje na zalesněný úpatí Jizerských hor, takže by bylo potřeba nabrat co nejvíc by jen šlo.

Stoupák nad přírodním koupalištěm vypověděl službu, a severně Hrádku bylo čerstvě sklizený dlouhý pole. Sice kolem byla spousta drátů na všechny strany, ale ještě jsem měl dost času si je pořádně zmapovat. Po dvou obhlídkách jsem "napíchl" křídlo na telefonní vysílač, a pomyslně se kolem něj otočil na finále. Dosednutí bylo jako na letiště.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Kousek ode mě bylo Trojzemí, který jsem sledoval ze vzduchu. Aneb společná hranice Česka, Polska a Německa. Tak byl i výlet.
Obrázek



Den dvanáctý - píšeme čtyřkilo!

Chtěl jsem jen jediný - nesednout až někde u prvního otočňáku :muhehe:
Obrázek

Počasí nevypadalo nejhůř. Hlavně východ byl jako z pohádky.

Obrázek
Briefing

Obrázek
Před otevřením gridu

U Hodkovic to bylo zase takový jalový, člověk se sotva udržel. Po vypnutí jsem kolem sebe neviděl jedinej větroň, a nejbližší kumul byl dost daleko na jih. Tak jsem hledal, a už jsem se musel vracet na letiště. Tak jsem sednul, a startoval znovu. Ten velkej optimismus mě začal opouštět. Hůř na tom byl Tomáš T. Měl tři aerovleky, a ani z jednoho se mu nepodařilo navázat. Podobně na tom bylo i pár dalších.

Taktika na úspěch byla sjednotit se do skupiny asi 7 letadel, dotočit základnu, a v rojnici to pustit "na držku" ke Kozákovu. Sem tam kopl nějakej metr, a vypadalo to fakt "na držku". Až nad Kozákovem začali normální šprajcy, a dostávali jsme se do fáze orel. Ti co nevychytali párminutový intervaly, neletěli. Dál na východ to byla mrda!

Obrázek
Dvoubarevná vodní nádrž Rozkoš

Obrázek
"Echo"

U jednoho stoupáku jsme se nějak rozdělili, a já si Martinu spletl s Lukášem Koukalem (taky ASW). Takže jsme letěli sami dva severněji na Orličky, kde jsem po chvilce narazil na čtyřmetr. Otočili jsme Deštné v Orlických horách, a zasmáli se, když nám PDA napsalo "Další otočňák 146km". Lukáš to někde pustil dřív než já, tak jsem ztratil i jeho.

Obrázek

Chvilku jsem letěl s 23kou, ale i Pavel měl výškovou převahu, a letěl jsem sám. Nakonec jsem se doplazil ke Kozákovu v úrovni té antény, a vytáhl jsem se. Už mě bolela hlava, chtělo se mi na záchod a po nedávných neúspěších jsem byl i hodně demotivovanej. Za Libercem jsem odhodil pytlík s "vodní záteží", a vracel se do Hodkovic bez obletu. Většina ostatních otočila ještě druhej otočňák kousek na západě, a někdo to dokonce i obletěl! :o Po přistání jsem se styděl, že jsem to takto zbaběle vzdal - ale psalo mi to, že bych to čtyřkilo doletěl nejdřív někdy v šest večer.

Obrázek

Žraní top hambáčů na top místě s top výhledem na západ vedle Ještědu:
Obrázek

Večer bylo naučné promítání - Stará puška (asi nějakej western)
Obrázek



Den třináctý - den poslední

Prý aby jsme nemuseli jezdit z polí pozdě na hangár party, dali nám dvouhodinový AATéčko.
Obrázek

Chystali jsme se spolupracovat klasicky v teamu já, Tomáš a Martina, ale když protnuli pásku, já si šel po splachováku ještě dobrat a pípnout znova. Když jsem se ze základny otočil k pásce, kolem mě se objevil WTF, XP a DI. Tak jsem si řekl, že moje taktika bude držet se těch, co to umí. Bodově je neohrožuju, tak jim to ani nevadilo.

Obrázek
Letiště Dvůr Králové

První areu jsem si trošku protáhl, protože to fakt stálo za to. K druhýmu otočňáku vedla trať těsně vedle hranice aktivního TRAčka, ale tam bylo zrovna nejlepší počasí. Takže jsme podle PDA točili pod mrakem kterej byl 100m od hranice prostoru. Stejnej údaj to psalo i Honzovi (XP), ale večer mu to vyhodnotili jako narušení prostoru. Logger zaznamenal jeden fix, kterej byl 30cm za hranicí prostoru. Kdyby si logger dal na druhou stranu trupu, je v pohodě. Velká smůla, ale člověk nenadělá nic. Honza to vzal sportovně, a propadl se o několik míst. :?

Obrázek
Mnichovo Hradiště - český letecký ráj. Tady mají mimo jiné i Mustanga.

Obrázek
Fronta na mytí a v pozadí průlet 23ky nad přistávajícím Cirrusem AY

Tahle disciplína se mi letěla skvěle. Dokonce jsem byl devátej! :muhehe: Samozřejmě to ale není moje vlastní zásluha.

Obrázek
Závěrečný průlet vlečných

Vlekaři předvedli show, a šlo se bavit. Vedle grillu se těšilo 35kg masa na to, až ho sežereme.


A to je konec. Další den se všichni balili, a loučili. S Hronovákama jsme ještě zašli na poslední hambáč, a vyrazilo se. Mě cesta domů trvala šest hodin, a večer jsem byl :palice: . Umístil jsem se na 26. místě, což je velký posun od loňských závodů! Takže za pár let budu první! :muhehe: Já su ale spokojenej, protože to byla jedna z hodně mála přiležitostí v tomto roce, kdy jsem si mohl pořádně zalítat.

HOWGH
Naposledy upravil(a) Ados dne pon črc 22, 2013 4:44 pm, celkem upraveno 9 x.
Never was so much owed by so many to so few. - Winston Churchill
Obrázek

Uživatelský avatar
bumper
Příspěvky: 465
Registrován: úte dub 26, 2005 3:43 pm
Bydliště: Brno-Komín
Kontaktovat uživatele:

Re: Medlánecký samotář na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od bumper » ned črc 07, 2013 9:46 pm

Hezky, těším se na další reporty. :jupi: Akorát škoda, že jsi napoprvé nic neulít. :?
Obrázek Obrázek

falkon
Příspěvky: 249
Registrován: úte dub 01, 2008 10:16 pm

Re: Medlánecký samotář na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od falkon » pon črc 08, 2013 10:06 am

:jupi:
Epitaf pro piloty malých sportovních letadel

Budiž Ti země
ultralehká...

(Karel Plíhal)

Uživatelský avatar
Helča
Příspěvky: 364
Registrován: ned úno 14, 2010 8:53 pm

Re: Medlánecký samotář na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od Helča » pon črc 08, 2013 10:30 am

Pěkně AdaMS :wink:
And let's get one thing straight. There's a big difference between a pilot and an aviator. One is a technician; the other is an artist in love with flight.
— E. B. Jeppesen

Uživatelský avatar
Ados
Příspěvky: 489
Registrován: úte led 20, 2009 12:39 am
Bydliště: Brno

Re: Medlánecký samotář na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od Ados » pon črc 08, 2013 7:40 pm

Rychloreport:
Dneska mám na kontě své první tříkilo! :pivo: Ráno nás poctil návštěvou Tomáš Kletz. s rodinkou. Večer přijel Talanda. Parádně se polítalo. Marťa B. byla dnes bohužel v nemocnici na kontrole po včerejším tvrdším přistání v poli - na cirrusu se ulomili dvířka a ona si stěžovala na bolest zad. Zatím se nic dál neví. Snad bude všechno dobré.

Zítra má být taky letovo, tak doufám, že se nadále udržím aspoň v první půlce :!: Podrobnější report taktéž zítra

UPDATE: Internet už jede rychleji, takže tady slibované video ze včerejšího skupinovýho přistání:
http://youtu.be/xASC_jkmbE8
Never was so much owed by so many to so few. - Winston Churchill
Obrázek

Uživatelský avatar
Ufok
Příspěvky: 193
Registrován: stř lis 04, 2009 10:38 pm
Bydliště: Kuřim, Metelkova 1774/15

Re: Medlánecký samotář na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od Ufok » pon črc 08, 2013 10:01 pm

8) dobře ty
Nejezdím rychle, létám nízko...

Uživatelský avatar
Ados
Příspěvky: 489
Registrován: úte led 20, 2009 12:39 am
Bydliště: Brno

Re: Medlánecký samotář na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od Ados » stř črc 10, 2013 8:41 am

Rychloreport 2:
Včera jsem si na podrobnější report čas nenašel, tak snad to stihnu dneska. Včerejší tříkilo se mi nepodařilo. Sedl jsem 15km od Hodkovic na předměstí Liberce. Nebylo moc na výběr a musel jsem po větru do kopečka, tak jsem se bál, že rozšířím řady našich pilotů ve špitále. Navzdory obavám přežili i dvířka u podvozku. Po chvíli ke mě přiletělo žlutý ECčko, tak jsem signalizoval, že je vše ok. Záhy jsem se dozvěděl, že letěl pro pilotku větroně 84 - snad nic vážnýho. Bohužel, už lítá o dvě pilotky míň a celkem o tři letadla míň. Brzo by se měly vrátit.

Dneska slibují AATčko. Hrozí dneska přeháňkama, tak snad nezmoknu!

Reportáž TV Nova ze včerejšího pole. Doporučuju Horácův rozhovor. :rotfl: :rotfl: :rotfl:
http://youtu.be/MgJB0CoEuk0

Obrázek
Never was so much owed by so many to so few. - Winston Churchill
Obrázek

falkon
Příspěvky: 249
Registrován: úte dub 01, 2008 10:16 pm

Re: Medlánecký samotář na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od falkon » stř črc 10, 2013 11:49 am

Diky za report!

Ako sa signalizuje vrtulniku, ze je vsetko v poriadku? Je na to nejaka standartna signalizacia?
Epitaf pro piloty malých sportovních letadel

Budiž Ti země
ultralehká...

(Karel Plíhal)

ONDR4.cz

Re: Medlánecký samotář na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od ONDR4.cz » stř črc 10, 2013 6:07 pm

Falkon, mrkni do databáze letišť na záložku emergency a "Pozemní návěsti a dorozumívací signály používané při pátrání" :wink: .

Uživatelský avatar
Ados
Příspěvky: 489
Registrován: úte led 20, 2009 12:39 am
Bydliště: Brno

Re: Medlánecký Sokol na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od Ados » čtv črc 11, 2013 2:38 pm

Nahoře doplněn šestý den. :pohoda:
Never was so much owed by so many to so few. - Winston Churchill
Obrázek

falkon
Příspěvky: 249
Registrován: úte dub 01, 2008 10:16 pm

Re: Medlánecký Sokol na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od falkon » sob črc 13, 2013 4:47 pm

Super reporty! :)
Epitaf pro piloty malých sportovních letadel

Budiž Ti země
ultralehká...

(Karel Plíhal)

Uživatelský avatar
Špony
Příspěvky: 324
Registrován: úte říj 17, 2006 10:07 pm
Bydliště: LKTB práh rwy 27

Re: Medlánecký Sokol na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od Špony » pon črc 15, 2013 5:30 pm

<citace>Ale o víkendu přijede posila z LKCM! </citace>

Otazka je, komu tam ten Lada bude pomahat :-D. Jestli tobě nebo Kačence.
Průsery se stávají z okamžitých nápadů.

Uživatelský avatar
Ados
Příspěvky: 489
Registrován: úte led 20, 2009 12:39 am
Bydliště: Brno

Re: Medlánecký Sokol na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od Ados » pon črc 15, 2013 8:04 pm

Kačenka stihla změnit nemocnici než Laďa přijel, takže mu nezbylo než pomáhat mě :slint:

(Doplněn sedmý až devátý den)
Never was so much owed by so many to so few. - Winston Churchill
Obrázek

Uživatelský avatar
Ufok
Příspěvky: 193
Registrován: stř lis 04, 2009 10:38 pm
Bydliště: Kuřim, Metelkova 1774/15

Re: Medlánecký Sokol na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od Ufok » úte črc 16, 2013 8:05 pm

super :twisted:
Nejezdím rychle, létám nízko...

Uživatelský avatar
Helča
Příspěvky: 364
Registrován: ned úno 14, 2010 8:53 pm

Re: Medlánecký Sokol na juniorkách (LKHD2013)

Příspěvek od Helča » úte črc 16, 2013 11:53 pm

Pěkný reporty.... Ikdyž se mi chvilema nechce věřit, žes maturoval z češtiny... :shock:
Zkus prostě občas napsat Y místo I ve slovesech (shoda podmětu s přísudkem) - třeba se aspoň někdy trefíš :mrgreen:
And let's get one thing straight. There's a big difference between a pilot and an aviator. One is a technician; the other is an artist in love with flight.
— E. B. Jeppesen

Odpovědět